Dýchací soustava

Tisk Email

Horní cesty dýchací
Dolní cesty dýchací
Nosní dutina
Nosohltan
Hrtan
Příklopka hrtanová
Průdušnice
Průdušky
Průdušinky
Plícní sklípky
Plícní váčky
Plíce
Poplicnice
Pohrudnice
Bránice
Dýchání
Dýchací svaly
Vitální kapacita plic
Celková kapacita plic
Pneumothorax
Bronchitida
Rýma
Kašel
Zápal plic
Silikóza
Astma
Rakovina plic
Tuberkulóza
Kouření
prevence před onemocněními dýchacího systému


Jelínek J., Zicháček V.: Biologie pro střední školy gymnazijního typu, kapitola SOUSTAVA DÝCHACÍ
Doporučená literatura:
Smith T.: Encyklopedie lidského těla, kapitola DÝCHACÍ SOUSTAVA
Novotný I., Hruška M.: Biologie člověka, kapitola DÝCHACÍ SOUSTAVA


 

I. HORNÍ CESTY DÝCHACÍ

 alt

Na výše uvedeném obrázku je zaznačena část dýchacích cest. Jedná se o část horních cest dýchacích. Konkrétně se jedná o dutinu nosní. Popis na obrázku je latinsky.

 

1. Velmi častým onemocněním horních cest dýchacích je tzv. zánět dutin. Dokážeš s pomocí obrázku odvodit název tohoto onemocnění?

Vyber správnou odpověď: A) Pharyngitis

                                          B) Sinusitis

                                          C) Tonsillitis

 

    

2. Dvě takové uzavřené dutiny máte na výše uvedeném obrázku. Vyhledejte, uveďte jejich názvy a uveďte, ve kterých kostech lebky se nacházejí.

 

...........................................                     ...........................................

 

...........................................                     ...........................................

 

3. Povrch nosní dutiny vystýlá lepkavá sliznice. Její povrchové vlásky se nazývají cilie.

Cilie se pohybují směrem ven z nosu, aby byly vykýchnuty zachycené prachové částice. Podobná sliznice vystýlá hrtan a průdušnici. Pohyb cilií omezuje cigaretový kouř. Odhadni, jaké problémy mohou mít v této souvislosti kuřáci.

 

4. U vstupu do dutiny nosní se nacházejí nosní vlásky. Pokus se odhadnout jejich význam.

 

5. Jedním z nejčastějších onemocnění doprovázejících nachlazení je rýma. Lidové rčení tvrdí, že neléčená rýma trvá 14 dnů léčená dva týdny.

 

Zkusme se zaměřit na toto onemocnění.

Rýmu může způsobit až 200 různých typů virů, které se dostávají do okolního prostředí při kašli nebo když nakažená osoba kýchá. 

 

Otázkou pro vás je vysvětlit, jestli na rýmu působí léky, příp. spreje na bázi antibiotik.

ANO proč? ...................................................................................................................

NE proč?     ..................................................................................................................

 

 

Na závěr doporučuji k přečtení zajímavý článek: Jak na kašel a rýmu?

 

 

  

Článek 1

 

Přečti si následující text a odpověz na otázky, které jsou za ním uvedeny.

 

 

Ke svému fungování potřebují buňky kyslík. Dýchací soustava, která se skládá z dýchacích cest, plícních cév, plic a dýchacích svalů, zajišťuje přísun čerstvého kyslíku do krve. Krví je přenášen do míst potřeby. Krev rovněž přenáší oxid uhličitý, který je veden do plic a plicní ventilací je z těla odstraňován.

Vzduch při vdechu  prochází nosní dutinou, kde je filtrován, ohříván a zvlhčován. Proces filtrace pokračuje i v další části dýchacích cest, v hltanu (pharynx), hrtanu (larynx), průdušnici (trachea) a průduškách (bronchy).

 

Dýchací cesty jsou rozděleny na dolní a horní.  Horní zahrnují nos s nosními dutinami, nosohltan, ústní část hltanu a hrtanovou část hltanu. Horní cesty dýchací jsou od dolních cest dýchacích odděleny příklopkou hrtanovou – epiglotis. Dolní cesty dýchací pak pokračují hrtanem (larynx), průdušnicí (trachea), průduškami (bronchy) a plícemi (pulmo).

 

 

Nos zahrnuje kořen nosu (tvořen kostmi nosními), hřbet nosu (tvořen nosními skořepami), hrotem a dvěma křídly nosními, mezi nimiž je nosní přepážka. Dutina nosní je rozdělena nosní přepážkou na dvě části. Přepážka je v přední části chrupavčitá, v zadní části kostěná (tvořená kostí radličnou – vomer a svislou ploténkou kostí čichové).  Strop dutiny nosní tvoří svislá ploténka kosti čichové. Spodinu tvoří kosti podílející se na stavbě tvrdého patra (patrové výběžky horní čelisti a kost patrová). Boční stěny jsou členěné, vystupují z nich tři páry nosních skořep (dolní, střední a horní). Ty rozdělují každou polovinu dutiny nosní na horní, střední a dolní průchod. V dolním průchodu je slzovod. Sliznice dutiny nosní je vystlána řasinkovým epitelem s četnými žlázkami produkujícími hlen. Ve slizničním vazivu jsou žilní pleteně ( při jejich poranění – krvácení z nosu).

 

Nosní dutina přechází do hltanu (pharynx) dvěma choanami (zadními nosními otvory).Hltan (pharynx) se skládá z nosohltanu (nasopharynx), z ústní části hltanu (oropharynx) a hrtanové části hltanu (laryngopharynx). Nosohltan (nasopharynx) je úzkou částí hltanu navazující na choany ( výška 2,5cm, hloubka 1,5cm). Do nosohltanu ústí po bocích Eustachova trubice (vychází z dutiny středoušní). Nakupení mízní tkáně v klenbě nosohltanu tvoří párové nosní (hltanové) mandle. Nosohltanem prochází pouze vzduch. Ústní částí hltanu (oropharynx) prochází kromě vzduchu tekutiny a potrava. Po stranách ústní části hltanu (oropharyngu) jsou patrové „krční“ mandle. Hrtanová část hltanu (laryngopharynx) je zakončena příklopkou hrtanovou – epiglotis. Jejím podkladem je chrupavčitá ploténka. Hlavní funkcí příklopky hrtanové je zabránit vniknutí potravy do dolních cest dýchacích.

 
 
 alt
 
 

1.      Vymez a popiš nosní dutinu.

2.      Vysvětli, proč vnímáme pachy při dýchání nosem?

3.      Vysvětli, proč bolesti v krku často končí zánětem středního ucha?

4.      Jakou funkci má příklopka hltanová – epiglotis?

 

 

Článek 2

 

Přečti si následující text a odpověz na otázky, které jsou za ním uvedeny.

 

 

Dolní cesty dýchací začínají hrtanem (larynx). Hrtan je trubicovitý orgán vyztužený chrupavkami. Je volně zavěšen pod dolní čelistí pomocí jazylky (os hyoideum), svalů a vazů. Stěna hrtanu je zpevněna chrupavkami, z nichž největší je chrupavka štítná (cartilago thyreoidea). Pod ní se nachází chrupavka prstencová (cartilago cricoidea).

Na zadní stěnu chrupavky prstencové nasedají dvě chrupavky hlasivkové (cartilagines arytaenoideae). Mezi chrupavkami jsou napjaté dva hlasivkové vazy, které tvoří hlasivky. Zvuk vzniká rozkmitáním vazů při průchodu vzduchu. U chlapců v pubertě se zvětšuje hrtan, jejich hlas se prohlubuje = mutace.

 

Na prstencovou chrupavku hrtanu navazuje průdušnice (trachea). Trachea je trubice 10-12cm dlouhá . Skládá se z 16-20 chrupavek spojených vazivem. Je vystlána sliznicí, na jejímž povrchu je řasinkový epitel. Ve výši 4.-5. hrudního obratle se dělí na pravou a levou průdušku.

  

Průdušky (bronchi) jsou rovněž chrupavčité. Trachea se dělí na dva primární bronchy (průdušky), ty se zanořují do plic a větví až na průdušinky (bronchioli). Sliznice bronchů obsahuje drobné hlenové žlázky vystlané řasinkovým epitelem.

 

Plíce (pulmo) jsou párový orgán uložený v dutině hrudní. Levá plíce je menší, skládá se ze dvou laloků, pravá je větší, skládá se ze tří laloků. Povrch plic kryjí dvě vazivové blány. Na povrchu plic je poplicnice (pleura pulmonalis), vně je pohrudnice (pleura parietalis). Mezi oběma blánami je štěrbina pohrudniční vyplněná tekutinou. Způsobují klouzání blan při dýchání.

 
alt
 
Zdroj obrázků: www.wikipedia.org
 

 

1.      Uveď názvy chrupavek, které tvoří základ hrtanu

2.      Přelož do češtiny název nemoci  bronchitis – „bronchitida“

3.      Vysvětli, co je to pneumothorax

4.      Plíce patří mezi párové orgány, uveď, zda jsou obě stejné

 

 

Článek 3

 

 

Přečti si následující text a odpověz na otázky, které jsou za ním  uvedeny.

 

 

 

Plíce zaujímají většinu objemu hrudního koše. Tvoří dohromady jeden z největších orgánů lidského těla. Nejdůležitější funkcí plic je výměna kyslíku a oxidu uhličitého. Povrch, na kterém k této výměně dochází, je až 40x větší než vnější povrch těla.

 

K samotné výměně plynů dochází ve váčkovitých plicních sklípcích – ALVEOLECH.

Terminální (konečné) bronchioly, kterých je v každé plíci asi 30 000, jsou konečným zakončením průdušek. Terminální bronchioly se rozdělují na dva nebo více dýchacích bronchiolů, které vedou do plícních sklípků (alveolů). Na vnitřním povrchu každého sklípku jsou četné  makrofágy.  Je to typ bílých krvinek, které pohlcují vzduchem roznášené škodliviny, např. bakterie, prach a jiné cizorodé chemické látky.  Pokud dojde k poškození alveol, vznikne menší povrch pro výměnu plynů a objeví se dušnost.

Stěna alveol je tvořena vrstvou extrémně tenkých buněk – PNEUMOCYTŮ, které nasedají na bazální membránu. Bazální membrána přechází ve stěnu krevních vlásečnic, aby mohly plyny volně přecházet. Bazální membrána má tloušťku pouhý 1μm. Kromě pneumocytů se ve stěně alveol objevují ještě zvláštní buňky (tzv. buňky Clarovy), které produkují zvláštní sekret, tzv. SURFAKTANT. Jedná se o zvláštní látku, která pokrývá vnitřní stěnu alveol, snižuje povrchové napětí a tím brání smrštění a kolapsu plic.

Kyslík difunduje do bohatě protkané kapilární sítě alveol. Naopak oxid uhličitý proniká z krve do alveol a odtud je vydýcháván.

alt
alt

zdroj obrázků:  http://www.mmi.mcgill.ca/mmimediasampler2002/images/mckee-26no2.gif

 

1.      Pokus se přeložit do češtiny popis dýchací soustavy na obou obrázcích. 

2.      Vysvětli pojem fagocytóza a uveď, který typ buněk ve stěně alveol je schopen fagocytózy.

3.      Objasni význam surfaktantu. 

4.      Uveď hlavni funkci plic a popiš princip této funkce.

 

Článek 4

Přečti si následující text a odpověz na otázky, které jsou za ním  uvedeny.

 

 

 

 

 

Dýchací soustava je jednou z cest kudy se do organismu může dostat infekce. Známý je přenos vzduchem tzv. kapénkovou infekcí, kdy infekční aerosol je vdechován. Nejčastějšími patogenními organismy jsou viry a bakterie.

 

 

K nejčastějším virovým onemocněním postihujícím dýchací soustavu je chřipka. Chřipku způsobují tzv. orthomyxoviry, které patří k obaleným RNA virům.  Původní název byl myxoviry a označoval afinitu jednotlivých typů viru k sliznici dýchacích cest člověka, prasat, drůbeže aj. (myxa = sliz).

Chřipka typu A infikuje savce a ptáky.  Pouze tento typ chřipky má pandemický potenciál. K tomuto typu  chřipky patří v současnosti např. „prasečí chřipka“ označovaná jako H1N1. V minulosti to byla smrtící „španělská chřipka“, která v letech 1918-1919 měla na svědomí miliony životů. Chřipkový vir B postihuje pouze lidi. Chřipkový vir C postihuje lidi a prasata.  Nejběžnějšími symptomy chřipky jsou horečka, bolest hlavy, silná únava, kýchání, podrážděné oči, bolesti těla, pocit zimy, suchý kašel apod. Prevencí je očkování. Zhruba 10 let existují přípravky, které zabraňují množení virů chřipky v těle člověka. Jedním z těchto přípravků je lék TAMIFLU.

 

 

 

Dalším závažným onemocněním dýchací soustavy je zápal plic – PNEUMONIE. Jedná se o zánět nejmenších bronchiolů a alveolární tkáně. Příčinou pneumonie je nejčastěji virová nebo bakteriální infekce plicní tkáně, ale může jí být také infekce způsobená plísněmi, kvasinkami nebo prvoky. Příznaky jsou vysoké horečky, pocení, bolesti kloubů a svalů, bolest na hrudi, kašlání a dušnost.  Očkovat se dá proti jednomu z bakteriálních původců zápalu plic, bakterii Streptoccocus pneumoniae.  Zápal plic je velmi závažná choroba, která pro starší a dlouhodobě nemocné lidi může skončit smrtí. Léčba je závislá na původci onemocnění.  Nejčastější je léčba antibiotiky. Jedním z typů pneumonie je také tuberkulóza.

 

Streptococcus pneumoniae

alt

 

K nejvážnějším bakteriálním onemocněním postihujícím dýchací soustavu patří tuberkulóza. Způsobuje ji bakterie Mycobacterium tuberculosis, po svém objeviteli je označována jako „Kochův bacil“. Bránou vstupu je dýchací trakt. Člověk je vnímavý k infekci, ale tuberkulózou onemocní jen malé procento lidí. V případě propuknutí infekce, dochází k destruktivním změnám na postiženém místě plic. Nejdříve vzniká zánět, který se může vyhojit za vzniku jizvy, nebo nekrotizuje. Po vyprázdnění nekrotických hmot vzniká dutina – kaverna. Ta se pak může zhojit kalcifikací. Tato fáze choroby se označuje jako primární tuberkulóza.  Při dalším rozšíření infekce může být následně postižen kterýkoliv orgán – tzn. plíce, srdce, kosti, klouby, ledviny aj. Prevencí je očkování proti tuberkulóze. Přes toto očkování se v současnosti opět zvyšuje výskyt této choroby. Velice dlouhá a náročná je také léčba tuberkulózy,  protože bacil je velmi rezistentní a rozšiřují se kmeny, které jsou odolné  vůči současným typům antibiotik. V současnosti se k léčbě tuberkulózy používá nejméně kombinací tří preparátů antibiotik a chemoterapeutik současně.

 

Častá jsou onemocnění dýchací soustavy, kdy je příčnou pobyt člověka v prašném prostředí. Často se pak u těchto lidí projeví tzv. choroby z povolání.  Jedná se o tzv. PNEUMOKONIÓZY. Těch je několik typů, podle druhu prachových částic. Největší riziko nesou lidé vystaveni tomuto prachu po dobu několika let. Jedním z typů je „pneumokonióza uhlokopů“. Pokud je uhelný prach inhalován po dobu10-15 let, může dojít k tzv. „černé plicní nemoci“. Prachové částice uložené v plicní tkáni vytvářejí zánětlivé černé uzlíky. Později tkáň jizevnatí, tento proces se označuje jako fibróza.

Takto postižená plicní tkáň ztrácí svou funkci. Nejčastější chorobou z povolání dýchací soustavy je silikóza. Je to forma plicní fibrózy způsobená vdechováním křemičitého prachu. Postihuje zejména lidi pracující v lomech, kameníky, skláře apod.

Proces trvá 15-20 let. Příznaky jsou dušnost, kašel doprovázený chrapotem apod. Nemoc může vyústit v rakovinu plic. Riziko rakoviny se zvyšuje, pokud postižené osoby kouří. Zvláště nebezpečným typem silikózy je tzv. azbestóza. Vzniká u lidí, kteří pracují s azbestem. U postižených existuje obrovské riziko vzniku rakoviny plic.

Azbest je z těchto důvodů v současnosti nahrazován jinými látkami nebo je zcela zakázáno jeho použití

 

K vleklým onemocněním plic patří především chronická bronchitida. Onemocnění vzniká z nedoléčené bakteriální či virové infekce.  Ta je příčinou zánětu bronchů.  Pokud je postižený zároveň kuřák nebo je vystaven účinkům znečištěného ovzduší, dochází ke vzniku chronické bronchitidy = zánětu průdušek. Nejprve vzniká kašel, který obtěžuje zejména v chladných a vlhkých měsících a nakonec přetrvává po celý rok. U postižených se objevuje také chrapot a dušnost. Chronickou bronchitidou jsou postiženi nejen kuřáci, ale ve značné míře také děti žijící v průmyslových aglomeracích. Příčinou dráždivého kašle u chronické bronchitidy je to, že průdušky produkují vlivem kouře nebo nečistot v ovzduší příliš mnoho hlenu. To je příčinou postupně se zhoršujícího kašle, jímž mají být zahleněné průdušky pročištěny.

 

Stále větší procento obyvatel trpí astmatem. Astma patří k chronickým onemocněním dolních cest dýchacích. Alergické astma se často vyvíjí v dětství a může být provázeno ekzémem. U některých forem astmatu není známa příčina spouštěcího mechanismu nemoci. Příčinou astmatického záchvatu  je kontrakce hladké svaloviny ve stěnách bronchiolů. V normálním bronchiolu je hladký sval relaxovaný a umožňuje tak dostatečný prostor pro proudění vzduchu. Během astmatického záchvatu dochází ke kontrakci hladké svaloviny ve stěnách bronchiolů. Tím dochází ke zúžení bronchiol. Další katastrofu pak představuje nadměrné množství hlenu, které je zaviněno např. chemickými látkami, které jsou uvolňovány jako alergická odpověď na pyly různých trav (viz obrázek) :

alt
zdroj: www.wikipedie.org

 

Závažnost a četnost  astmatických záchvatů může být redukována vyvarováním se konkrétním alergenům. Blahodárně působí dlouhodobé ozdravné pobyty u moře.

Při samotném astmatickém záchvatu je nezbytné podání léků, které jsou nejčastěji na bázi steroidů. Léky jsou nejčastěji k dispozici ve formě kapesních aerosolových inhalátorů, které zajišťují přesné dávkování.

 

 

Smrtelně nebezpečnou chorobou je rakovina plic.  Příčinou je až v 90% případů kouření tabáku. V minulosti byla rakovina plic mnohem běžnější u mužů než u žen. V současnosti se zvyšuje procento žen, které jsou postiženy rakovinou, důvodem je závislost na cigaretách. Tabákový kouř obsahuje agresivní karcinogenní látky. Nejznámější je pak dehet. Riziko vzniku rakoviny závisí u kuřáků na mnoha faktorech. Je to např. počet vykouřených cigaret za den, množství dehtu v cigaretách, počet roků, po které osoba kouří, a hloubka vdechu při kouření. Zdravé bronchy vystýlají cylindrické buňky s řasinkami. Pod touto vrstvou jsou bazální  buňky, které se dělí a nahrazují cylindrické buňky. Mezi cylindrickými buňkami  jsou ještě pohárkové buňky, které produkují hlen. Po několika letech intenzivního kouření se cylindrické buňky mění v buňky dlaždicové (oplošťují se) a ztrácejí řasinky. Aby došlo k náhradě původních cylindrických buněk, dochází časem k rychlejšímu množení bazálních buněk. Z nich se pak často vyvíjejí nádorové buňky. Rakovinné buňky se velmi rychle dělí a nahrazují zdravé buňky. Pokud nádorové buňky proniknou bazální membránou, mohou se rozšířit do jiných tkání a tam zakládat nová ložiska rakoviny. Tento proces se označuje jako metastáze.

 

alt

zdroj: http://www.people.vcu.edu/~aszakal/course_syllabi/RespBronchioli.jpg

 

  1. Vyjmenuj alespoň tři akutní a tři chronická onemocnění dýchací soustavy
  2. Vyjmenuj alespoň tři riziková povolání ke vzniku rakoviny plic
  3. Zamysli se a objasni, zda v současnosti existuje riziko pandemie chřipky, jaké jsou možnosti prevence, zastavení šíření a léčby
  4. Srovnej destrukční procesy, ke kterým dochází v tkáních plic při tuberkulóze a rakovině.
  5. Na obrázku (výše) je vidět tzv. arbor bronchiale, zkus odvodit český název (pokud víš, že v mozečku člověka je tzv. arbor vitae.

     

 



 

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
Investice do rozvoje vzdělávání.
Vytvořil SilesWEB.cz 2009.